800 100 140

Vegall>Novinky>Klimakterium u žen

Klimakterium u žen

Vloženo: 03. 11. 2010 00:00:00

Klimakterium je pro mnohé ženy obdobím obávaným, a to jak z důvodu strachu ze ztráty „ženskosti“ a atraktivity,  tak i z obavy o různé zdravotní komplikace a nepříjemné příznaky a pocity, které se v tomto období u většiny z nich vyskytují.

Dovolte mi nejdříve malé terminologické upřesnění, abychom si dokázali lépe představit, co znamená pojem klimakterium a  kdy vlastně přichází.

Vše se točí kolem jednoho data v kalendáři - a to začátku poslední menstruace v životě ženy. Toto datum se nazývá menopauza. Můžeme jej stanovit pouze zpětně, po roce. Pokud se další menstruační krváceno do 1 roku nedostaví, lze říct, že toto bylo opravdu poslední. Klimakteriem pak nazýváme období kolem menopauzy. Potíží, které se v tomto období vyskytují, je celá řada. V povědomí laické veřejnosti jsou spíše akutní příznaky klimakteria - jako návaly potu, horka, bušení srdce, nervozita, potíže s nespavostí, brnění končetin, sklon k plačtivosti a náladovosti, zvýšená únava, a celá řada dalších. Pak jsou tady i potíže, o kterých lidé běžně ani neví, že mohou být v důsledku klimakterických změn - suchost kůže, pálení očí, sucho v ústech, bolesti při pohlavním styku, pálení při močení a častější infekce močových cest, ale i našemu zraku a vnímání skryté hrozby, a to řídnutí kostí, zvýšené riziko aterosklerózy, infarktu myokardu a centrální mozkové příhody. Akutní příznaky se začínají často objevovat tři až sedm let před obdobím poslední menstruace. Další dvě skupiny výše jmenovaných příznaků se většinou objevují až po menopause a jsou ovlivněny i jinými faktory, jako například genetika, zdravá životospráva, apod.

Žena, která se dostane do období přechodu, není ovlivňována pouze těmito příznaky, ale i tím, že si uvědomuje, že již dále ztrácí svou reprodukční schopnost, tedy že prakticky již není pro ní možné početí dítěte.

Často je toto období navíc spojeno i odchodem potomků z rodiny a to je často pro partnery náročné období, kdy si musí zvykat na tzv. „syndrom prázdného hnízda“ a často i naučit se trávit více času spolu. Do této doby byli partneři často plně zaměstnáni svým povoláním, kariérou, péčí o děti, budováním rodinného zázemí,… a pak přijde prázdný dům bez dětí, na to třeba odchod do penze, a partneři zjistí, že si třeba nemají co říct, nebo se teprve začínají učit trávit čas spolu, o samotě. Pokud se k tomu přidají i některé z výše uvedených, hlavně akutních, klimakterických potíží, zvláště náladovost, podrážděnost, sklon zabírat si věci více než je zdrávo a úzkostně – depresivní nálady, pak se může toto období pro vztah stát opravdovým „křtem ohněm“.

Důležité je si uvědomit, že hormonální změny mají na tom výrazný podíl, a že ne vždy vše, co je řečeno, je opravdu tak myšleno. Navíc i muži mají „své dny“, neboli tzv. mužský přechod- andropauzu. Tyto změny a potíže s nimi spojené nejsou ale tak prudké a výrazné, jak tomu bývá u žen. Většinou přichází pozvolna. Navíc se často přidávají i potíže v oblasti sexuality- u žen např. nepříjemné pocity a bolestivost při pohlavním styku, nebo i pokles sexuální touhy a jiné. Mnohé ženy se kvůli tomu pohlavnímu styku raději racionálně snaží vyhnout, ačkoliv ve skrytu duše po něm nadále touží. Naopak, mnoho mužů může mít potíže se vzrušivostí, dosažením či následně udržením erekce atd. Z důvodu „selhání“ si pak málo věří a vede to v důsledku opět k vyhýbání se pohlavnímu styku nebo snaze o něj.

Co tedy dělat a jak období přechodu ( klimakteria ) zvládnout?

Velice prospěšná je vzájemná komunikace mezi partnery a vzájemné podporování se. V případě, že partneři nedokážou spolu plodně a úspěšně komunikovat a připadá jim, že se do všeho toho více a více zamotávají, je nejlepší volbou návštěva odborníka v závislosti na tom, čeho se problém týká. Nejlépe psychologa se specializací manželského a rodinného poradenství nebo sexuologa, nebo někdy i obou zároveň. Vzhledem k ostatním možným potížím v důsledku hormonálních změn je vhodné, v závislosti na stupni potíží, případně vyhledat pomoc i jiných odborníků - gynekologa, endokrinologa, sexuologa nebo urologa s zabývajícího se andrologií (zjednodušeně a nadneseně lze říct, že andrologie je jakýmsi ekvivalentem toho, čím je pro ženy gynekologie).

V případě, že jsou potíže mírnější, lze si někdy poradit i sám užíváním některých doplňků stravy, například Isoflavon nebo Sarapis soja u žen, nebo u mužů Kürbiskern, Gelée royal total nebo Sarapis pro muže. Při tzv. svépomoci je důležité nezanedbávat preventivní prohlídky. U praktického lékaře by měl každý z nás absolvovat preventivní prohlídku minimálně jednou za dva roky, od padesáti let s testem na prevenci rakoviny tlustého střeva a konečníku ze stolice. Ženy navíc 1 x ročně prohlídku u gynekologa s odběrem stěrů na prevenci rakoviny děložního čípku, od 45 let jednou za dva roky preventivní mammografii, případně dalšími vyšetřeními (např. kosntí densitometrie). U mužů preventivní vyšetření prostaty: pohmatem per rektum, ultrazvukem a stanovením hladiny tzv. prostatického antigenu (PSA) v krvi. Někdy je vhodné vše doplnit o odběry krve na stanovení hormonálních hladin, případně jiná vyšetření v závislosti na druhu a stupni potíží. Léčebnou metodou může být například doplňování chybějících hormonů, tzv. hormonální substituční terapie, která má sice své indikace, kontraindikace a rizika, ale tyto jsou mnohdy menší, než je v podání některých médií nebo i ústně mezi lidmi uváděno. Vhodně zvolená hormonální léčba by měla mít pro konkrétní osobu co největší přínos a co nejmenší riziko zároveň.

Více informací najdete na www.priroda-zenam.cz

Text zpracoval:

MUDr. Pavel Turčan -  odborný ženský lékař a sexuolog

Centrum MEDIOL, s.r.o., Olomouc